středa 30. prosince 2015

Kniha Nastavení mysli, Carol Dwecková


Nedávno jsem dočetl další parádní knihu z nakladatelství Melvil, Nastavení mysli. Mimochodem hledáte-li něco ke čtení co vás bude inspirovat a pomůže vám k vašemu osobnímu rozvoji a nechcete věnovat příliš času rozhodováním, vyberte si cokoliv z nakladatelství Melvil. Jakákoliv kniha od nich stojí za přečtení. Lidé v tomto nakladatelství mají opravdu dobrý smysl pro výběr inspirativních knih.





Ve své knize Nastavení mysli, autorka Carol Dwecková popisuje rozdíly mezi růstovým a fixním myšlením. Samotná myšlenka růstového a fixního myšlení je úžasná. Otevřelo mi to oči v nahlížení na svět kolem sebe. Pomohlo mi to uvědomit si proč se někteří lidé a dokonce i celé společnosti chovají určitým způsobem. Proč se třeba výjimečně talentovaným lidem přestalo dařit a naopak, proč některým kterým se z počátku nedařilo, se postupem času vypracovali a stali se i světově uznávanými celebritami.





 
Carol Dwecková dělí způsob myšlení na dva hlavní typy:

Fixní nastavení mysli - Lidé s tímto nastavením mysli dají hodně na své vrozené vlastnosti. Berou je jako pevně dané, takové s kterými se nedá již nic dělat.

Růstové nastavení mysli - Naopak lidé s tímto nastavením mysli dají spíše na své zkušenosti. Berou své vlastnosti jen jako prostředek, který jim umožní se dále zdokonalovat a učit se novým věcem.

Případně na tomto 3-minutovém videu to autorka popisuje v rozhovoru pro Khan Academy. 

 

Nutno uvést, že to není zas tak černobílé. Jsou lidé, kteří se více přiklánějí k růstovému myšlení, ale na něco mohou pohlížet fixně. Zatímco i lidé s primárně fixním myšlením mohou v určitých situacích myslet růstově. Důležité je uvědomit si jak na tom jsme a raději se přiklánět k růstovému myšlení. 

Zde je pár citací z knihy, které mě zaujaly a nutí člověka k zamyšlení:

“Nejzajímavější přitom je, že manažeři se růstovému myšlení mohou naučit.”

“Vytvořte organizaci oceňující rozvíjení schopností – a sledujte, jak se začnou objevovat lídři.”

“Známky nevnímá jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek k dalšímu růstu.”

“ 'Ach jo, vždyť nemá žádný sluch. Neztrácej s ním čas.' Ona trvala na experimentování s různými způsoby, jak to změnit. (Jak na to?) A obvykle nějaký našla.”

“Každý den se musíte snažit, abyste byli o něco lepší.”

“Vyhrál jsem? Prohrál jsem? To jsou špatné otázky. Správná otázka zní: Snažil jsem se, co to šlo?”

“Mnozí se domnívají, že člověk se rodí buď chytrý, průměrný, nebo hloupý – a že takový zůstává celý život. Nové výzkumy však ukazují, že mozek je spíše jako sval – mění se a sílí, používáme-li ho.”


Knize jsem dal na GoodReads 4 hvězdičky z 5-ti. Důvodem je příliš mnoho zbytečného obsahu. Vše je vlastně vysvětlováno příběhy. Ano, příběhy jsou fajn. Vysvětlovat něco názornou ukázkou bývá lepší než jen sypat suché teorie. Ovšem v téhle knize je těch příběhů na můj vkus až moc. A často hned po sobě jdoucí příběhy nepřinášejí k tématu novou myšlenku. Jen jiným dějem popisují stejnou věc. Myslím, že by celou knihu šlo zkrátit tak na 1/3 při zachování hlavního sdělení. Ale je to jen můj osobní pohled. Možná někomu přijde, že je tam těch příběhů málo :-). Každopádně koho aspoň trochu zajímá osobní rozvoj, tak doporučuji přečíst.