pátek 16. prosince 2011

Jak jsem potkal kouzelného dědečka v Ostravě

Po delší době jsem dnes zavítal do rodné Ostravy. Procházel jsem uličkami tohoto rušného města kdesi v Zábřehu, až jsem došel k semaforu. Musel jsem se zastavit a počkat na zeleného panáčka, který jak všichni určitě vědí, dává pokyn "Jdi". Zatímco červený říká "Pozor, stůj." Po rozsvícení toho zeleného jsem vyrazil v před. V tom se z ničeho nic vedle mě objevil kouzelný dědeček. Takový ten běžný, klasický kouzelný dědeček jak ho známe z pohádek. Malý, šedivé vlasy, věk kolem 150. Jak si to tak vykračuji na druhou stranu vozovky, všiml jsem si, že mě tento kouzelný dědeček začal sledovat. Šel vedle mě, hlavu otočenou mým směr, jako by mi chtěl něco říct. Dělal jsem, že ho nevidím, šel jsem dál. Když jsem dosáhli poloviny délky přechodu, najednou řekl "I na zelenou se musí dávat pozor." Zaskočilo mě to. První co mi proběhlo hlavou bylo "Co že?". Pak, ale přicházely další myšlenky v mikrosekundových intervalech. Napadlo mě s čím vším se tato myšlenka dá spojit. Na chvíli jsem se nad tím pozastavil: "I na zelenou se musí dávat pozor." Napadá mě spousta asociací ve smyslu, že 'Není všechno zlato, co se třpytí.', 'Dvakrát měř, jednou řež', apod. Každý si v tom může najít nějaké své přirovnání. Znělo to fantasticky.
Šli jsme dál a on spustil historku o tom, že má dceru a i přesto, že přecházela na zelenou, tak ji srazilo auto, protože řidič/řidička jel na červenou. Z nehody ujel, takže ani není možnost po někom vymáhat náhradu za způsobenou škodu. Prostě byla to velká smůla. No a pak se ten kouzelný dědeček vypařil. Nevím jak to udělal asi někam rychle zabočil nebo tak něco. Prostě tam byl a za malou chvíli už ne.
Ten rozhovor mi ležel v hlavě celý zbytek dne. "I na zelenou se musí dávat pozor." Nakonec jsem došel k závěru, že z toho vyplývají dvě ponaučení. Za prvé: 'V Ostravě žijí moudří a inteligentní lidé :-)'. A za druhé: 'Někteří z nich jezdí jak hovada :-)'.